Na La Gomeře se mluví pískáním
Silbo gomero převádí španělštinu do hvízdání: pět samohlásek zastanou dva různé tóny a souhlásky další čtyři. Výškou tónu a přerušovaným nebo táhlým hvízdnutím vznikají slova, která doletí přes rokle na kilometry daleko.
Používali ho už původní obyvatelé ostrova a udrželi ho pastevci. Ve 20. století skoro zaniklo; od roku 1999 se učí ve školách na ostrově a v roce 2009 ho UNESCO zapsalo mezi nehmotné kulturní dědictví.